Vědecký realismus a literatura Česká teorie, kritika a literární historie v letech 1883–1918

The book deals with several key tendencies in the development of modern Czech literary criticism and literary historiography at the turn of the 19th and 20th centuries. In doing so, it describes on the interplay of esthetics, literary criticism and historical literary studies, especially in regard to the problem of realism. The interpretation of Czech literary history that was set forth by so‑called “Vlček school” (also called “positivist school” or “scientific realism school”, heavily influenced by Masaryk) remained extremely influential for a long period of time: it could be found in various degrees in virtually all the trends of the 20th century literary theory and history, from structuralism to Marxism. The proposed interpretation scheme emphasizes certain factors that were crucial in the establishing and subsequent development of literary criticism and historiography. Luboš Merhaut and Jiří Brabec reviewed the book.

Studie, publikovaná poprvé v italštině v roce 1999, sleduje několik klíčových tendencí v procesu utváření moderní české kritiky a literární historiografie na přelomu 19. a 20. století (1883-1918). Poukazuje na vzájemné působení estetického myšlení, literární kritiky a historického studia literatury především ve vztahu k problému realismu. Interpretace dějin české literatury, kterou na přelomu 19. a 20. století podala takzvaná “Vlčkova škola” (neboli “pozitivistická škola” či škola “vědeckého realismu” masarykovského ražení), si udržela vliv velmi dlouho: v různém rozpracování ji najdeme ve všech proudech teorie literatury i literární historie 20. století od strukturalismu až po marxismus. V navrženém interpretačním schématu jsou vyčleněny určité faktory, které byly určující pro utváření a zejména pro následný rozvoj literární kritiky a historiografie. Jevy, jež jsou samy o sobě významné (například rozvoj esejistického žánru nebo vytváření katolického modernismu), se z hlediska perspektivy této práce jako druhotné nekomentují. Stejným kritériem se řídil výběr osobností, jimiž se studie zabývá podrobněji, se zvláštním ohledem k první fázi jejich tvorby: T. G. Masaryk, F. X. Šalda, Arne Novák, Otokar Fischer.Knihu recenzovali Luboš Merhaut a Jiří Brabec.