Několik nakladatelských posudků a jedna adaptace neboli jak Ripellino zprostředkoval Hrabala do Itálie

Tato krátká kapitola se zamýšlí nad tím, jaký byl názor Angela Marii Ripellina na dílo Bohumila Hrabala. Třebaže první sbírku Hrabalových povídek přeloženou do italštiny (Inserzione per una casa in cui non voglio più abitare [Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet], 1968) vydalo nakladatelství Einaudi, pro které Ripellino pracoval jako poradce pro slovanské literatury, Hrabal nepatřil mezi české autory, kterých si Ripellino nejvíc považoval. Na druhou stranu o kvalitě alespoň jednoho díla, které Hrabal edičně připravil (antologie Bohumil Hrabal uvádí..., 1967), byl Ripellino natolik přesvědčený, že si jeho nápad dokonce přivlastnil.

L'articolo propone qualche riflessione riguardo al rapporto di Angelo Maria Ripellino con l'opera di Bohumil Hrabal: sebbene la prima raccolta di racconti di Hrabal pubblicata in italiano, Inserzione per una casa in cui non voglio più abitare, sia stata pubblicata nel 1968 presso la Einaudi, casa editrice della quale Ripellino era consulente, Hrabal non era fra gli autori che lo studioso apprezzava maggiormente. D'altra parte era consapevole del valore di almeno un'opera che Hrabal aveva curato, l'antologia Bohumil Hrabal uvádí... del 1967: ne propose infatti una versione italiana curata da lui stesso.